My Way - 24. kapitola

26. února 2012 v 12:06 | Ajjinka |  My Way

15+ za jeho slovník ;)

"Tak mi řekni, co to znamená," pobídnul jsem ji. Na ulici stálo jen pár aut, včetně mýho Volva. Jinak tam byl klid. Nebylo se na co dívat, ale pořád to bylo lepší, než se dívat na ni. V mým triku. Co pod ním mohla mít? Podle toho, jak k ní přilíhalo, asi nic. Pevně jsem se chytil opěradla gauče, i když to k ničemu nebylo. "Zkus se mnou mluvit…"
"Tobě se to lehko řekne," zamumlala, s očima upřenýma ke svým prstům na nohou. Nechtěla mi o tom říct, to bylo zjevný. Jen jsem nevěděl proč. Dělá problémy. To nebyla novinka. On celej byl jeden velkej problém, kterej by se dal jednoduše vyřešit. Ale protože jsem neměl zbroják, zas tak jednoduchý to nebylo.
"No, když se to řekne lehce mně, proč by se to nemělo říkat lehce i tobě?" zkusil jsem to převrátit a risknul jeden krátkej pohled na ni. Zvedla hlavu a podívala se mi do očí. Smutně se usmála. Jeden pohyb rtů a řekla jím víc, než za celou tu dobu, co jsem tu z ní něco páčil.

"Znervózňuješ mě," řekla a zamračila se. Překvapeně jsem zvednul obočí. Znervózňuju ji? Jak? Jako by poznala, co se mi teď motá hlavou. "Ten tvůj postoj. Nevím, jestli na mě zničehonic nezačneš křičet. Sedni si."
"Bello," uchechtnul jsem se zahořkle. "Pochybuju, že by to něčemu pomohlo. Navíc já na tebe nemám v plánu křičet. Prostě mluv a já budu poslouchat. To by šlo, nemyslíš?" nadhodil jsem zoufale. Chtěl jsem vědět, co se děje. Takhle jsem si připadal strašně nezasvěceně, což mě sralo. Jednou už jsem se do toho zapletl, nemohl jsem jen tak vycouvat a nechat ji v tom plavat samotnou. Jenže bylo nutný, aby mi všechno řekla. Takhle jsem byl bezmocnej.
"Čím mám začít?" zeptala se nesměle. Zatřepal jsem hlavou. Ptá se mě, čím má začít?
"Zkus to od začátku. Chci vědět, co se stalo po tom, co jsme byli v tej kavárně." Znovu si skousla ret, možná si už ani neuvědomovala, že to dělá. Já si to uvědomoval až moc dobře. Nebylo to tak dávno, co jsem si tyhle rty představoval, zatímco na mě padaly kapky teplý vody. Jen na trošku jiným místě. V trošku jiným gestu. Příjemnějším. Alespoň pro mě.
"Jeli jsme domů? Možná jsme se pohádali? Nemyslím si, že by to bylo to podstatné…"
"Já bych teda řekl, že je to kurva podstatný, Bello," vyjel jsem najednou. Strašně mě vytáčelo, když se takhle přetvařovala. Byl to ten večer, kdy jí na tváři udělal tohle. Nemohla to bejt obyčejná hádka. Ty takhle většinou nekončej.
"Evidentně se tu naše názory rozchází," ušklíbla se. Tvrdě jsem se na ni podíval, tohle už nebyla prdel. Masochisticky jsem toužil po tom, aby mi řekla, co se ten večer stalo. Už mi došlo, že jsem za to celý mohl já, jen jsem to potřeboval slyšet přímo od ní. "Myslel si, že spolu něco máme," vypadlo z ní nakonec, když ode mě odvrátila pohled. To ale nebylo nic novýho. Sám Reday mi to plivnul do ksichtu, když se mi ho snažil rozmlátit. Tu vzpomínku jsem měl živě před očima. Nebyla zrovna hezká, ale přesto tam byla.
"Neřeklas mu, jak to bylo?" Byla to spíš jen otázka do prázdna, bylo jasný, že i kdyby něco řekla, on by na to sral. Blbej byl na to dost. Když on podváděl ji, určitě čekal to samý od ní.
"Nedal mi možnost k tomu, abych něco řekla," zamumlala potichu. "On takový nebýval, vážně." Prudce jsem nasál vzduch nosem. Už ho zase omlouvala! To hovado si žádný omluvy nezasloužilo. Zakopat pod zem a vysrat se na něj, to možná, ale rozhodně ne žádný omlouvání. Byl dospělej, svéprávnej, tečka. Nic ho omluvit nemohlo.
"Ale pak se mu přestalo dařit v práci. Prohrál případ, na kterém mohl postavit další kariéru. Začal si vybíjet vztek na mně." Odmlčela se a já nebyl schopnej jedinýho slova. Hrozně mě zajímalo, kdy se tohle stalo, protože rozhodně nezněla, jako by to bylo někdy před měsícem. Ale byl jsem srab, nedokázal jsem se jí zeptat. Uběhla ještě nějaká doba, než s dlouhým nádechem pokračovala.
"Nejdřív jsem si myslela, že ho to přejde. Víš?" podívala se na mě, jako by hledala porozumění. V tenhle moment jsem nemohl dělat nic jinýho, než na ni netečně zírat. I když bych jí nejradši řekl, že jsem takhle naivní a dementní myšlenku dlouho neslyšel.
"Ale nepřešlo," dokončil jsem za ni a na sucho polknul. Tohle úplně měnilo situaci. Myslel jsem, že šlo o záležitost, která se stala jen kvůli mně. Ani ve snu mě nenapadlo, že už je to skoro zaběhnutá věc. Bylo mi z toho na blití. Z něj. Z toho, že Bella vypadala, že si na to zvykla. "A tebe nenapadlo za někým jít…" Můj tón už nebyl tak klidnej. Nemohla bejt přece tak pitomá a všechno si to nechat líbit. Byly věci, který člověk prostě vydržet nemohl, a tohle byla nepochybně jedna z nich. Tak proč něco neudělala?! Proč si nechala dál srát na hlavu?!
"Nemělo to cenu," pípla plaše, jako by se bála mojí reakce. A i když jsem jí říkal, že se nemá čeho bát, teď jsem si tím nebyl tak jistej. Nikdy bych na ni nevztáhnul ruku, ale moc dobře jsem cejtil vztek, kterej ve mně přímo bublal a snažil se dostat ven, aby jí dal jasně najevo, co si o jejím chování myslí.
"Nemělo to cenu?" zopakoval jsem po ní nevěřícně. "Bello, slyšíš vůbec, co říkáš? Posloucháš se? Protože jestli jo a pořád meleš takovýhle sračky, asi s tebou fakt něco není v pořádku!" vyjel jsem na ni. Už jsem nedokázal v klidu stát, musel jsem něco dělat, alespoň rukama. Nejradši bych vzal to první, co by se mi dostalo pod ruku a mrdnul s tím proti zdi, ale bránilo mi v tom rovnou několik věcí. Vzbudil bych ostatní a Bellu bych vyděsil. Zajel jsem si prstama do vlasů, až to skoro bolelo.
"Je vidět, že ho vůbec neznáš," uchechtla se smutně. "Není jednoduché jít proti někomu, jako je on. Peter umí být velmi… přesvědčivý. Když chce. Je to právník, co víc říct? Myslíš, že by dovolil, abych se s ním rozešla? Jen tak? Ne, opravdu ho neznáš. Peter takový není, záleží mu na tom, jak ho vidí ostatní a nesnáší představu, že by na něj někdo koukal skrz prsty."
"Vážně?" přerušil jsem ji sarkasticky. "Tak to pak nechápu, jak se může venku producírovat s bokovkou!" Na tohle nemohla mít žádnej argument. Prostě si to protiřečilo.
"Ty asi nečteš moc bulvárních časopisů, viď?"
"Vypadám snad na to?" odfrknul jsem si. Přestal jsem přecházet sem a tam, s rukama založenýma na prsou se postavil před ní a teatrálně se zhoupnul v kolenou. "Tak vypadám?"
"Vlastně ne," opravila se hned. "Chtěla jsem tím říct, že on to takhle nebere. Žádný bulvární článek nebere nevěru jako špatnou věc… Mmm, jak bych ti to jen vysvětlila, abys to správně pochopil?" Ignoroval jsem fakt, že mě právě urazila, a dál ji poslouchal. "Představ si sebe s Emmettem. Když se mu něco podaří, poplácáš ho po rameni a řekneš, že je dobrej. Takhle to berou oni. Jako by byl něco víc, když zvládne dvě ženský najednou, chápeš? Je to senzace. Pro ně jsou v tom jen peníze za každý prodaný výtisk. Už neřeší to, že můžou někomu ublížit."
"To byl pěkně blbej příklad," neodpustil jsem si.
"Promiň," omlouvala se hned sklíčeně. "Víš, jsi první, s kým o tom mluvím…" Znovu ten její pohled. Sevřel jsem prsty v pěst. Takhle ještě víc vynikla ta její modřina… "Stejně tě nechápu," zavrtěla hlavou. "Už když jsi za mnou přišel poprvé, řekla jsem ti, abys mě nechal být. Ale ty…" uchichtla se, "ty jsi prostě nepřestal."
"Říkal jsem ti, že se mi líbíš," usmál jsem se. Jo, chtěl jsem ji od první chvíle, co jsem ji viděl. Byl jsem jí posedlej. A pak, když mi řekla, že je vdaná, jsem si chtěl něco dokázat. Že můžu mít i vdanou ženskou. Jak se ukázalo, vůbec to není tak jednoduchý, jak jsem si myslel. Obzvlášť když je její manžel násilnický hovado.
"Když jsi s Emmettem dorazil k Angele…" Na okamžik zavřela oči a zhluboka se nadechla, jako by pro ni bylo těžký o tom mluvit. "Hned jsem věděla, co se stalo. Měla jsem vědět, že to nenecháš jen tak být. Na to máš moc horkou hlavu, nemyslíš na následky, prostě konáš," řekla bez emocí, ale koutky úst se jí trochu povytáhly nahoru. Byla ráda, že jsem takovej? Těžko říct, nedokázal jsem to poznat. Možná kdyby měla otevřený oči, šlo by to líp, ale takhle… Neměl jsem šanci.
"Občas bys měl nad věcmi víc přemýšlet, než se do nich po hlavě vrhneš. Nevíš, s kým si zahráváš. On není jako normální lidi. A mně to došlo, až když ti ublížil," povzdechla si a prsty si rychle přejela po spáncích. "Do tý doby jsem si myslela, že je takový jen na mě. Víš, tuhle ránu jsem si zasloužila," přejela si opatrně pod okem. "Neměla jsem s tebou nikam chodit, dostala jsem ji právem, ale ty… Hrozně to změnilo můj pohled na něj."
"Dostalas ji právem?" Nevěřil jsem tomu, že to právě řekla. Jak takhle mohla uvažovat? Nebyla normální, nebo co?
"No… ano," přisvědčila nakonec, obočí se jí v zamyšlení skoro spojilo v jedno. Kdyby nemluvila o takovejch sračkách, dokonce by vypadala roztomile. "Asi si myslíš, že jsem hloupá…" zašeptala. Stálo mě hodně úsilí, abych jí to neodkejval. "Vážně je mi líto, že ses kvůli mně namočil do problémů…"
"Blázníš? Já miluju problémy! Neměl bych co dělat, kdybych žádný neměl. Život by jinak byl nudnej," mávnul jsem rukou ve snaze trochu odlehčit atmosféru, která by se dala krájet. Tohle byl zatím ten nejdelší a nejobsáhlejší projev, kterej jsem od ní slyšel. Většinou odpovídala úsečně, nebo mě rovnou poslala do prdele. Tohle byla gigantická změna.
"Zlehčuješ to," pousmála se.
"Jo, to mi jde," uchechtnul jsem se. Vlastně to byl jeden z mejch ochrannejch mechanismů. Upřímně - děsilo mě, co mi tu říkala. Jo, věděl jsem, co je její manžel zač, ale slyšet to přímo od ní, nakouknout do celý věci jejíma očima… Bylo to jiný. Doteď jsem ještě mohl dělat, že se nic takovýho neděje, nebo že to není tak hrozný, ale teď to bylo konečný. Nemohl jsem dovolit, aby se k němu znovu přiblížila.
"Tvoji rodiče to vědí?" nedalo mi to. Nebylo to poprvý, co mě tohle napadlo. Jestli o tomhle věděli a nezakročili, zasloužili by si to samý, jako ten vybledlej zmrd. Kdokoliv o něčem takovým věděl a neřešil to, dělal v podstatě to samý, jako on.
"Ne," zamumlala. "Mají ho rádi."
"Chápu, je to fajn chlap, nemohli si pro tebe přát nikoho lepšího," rýpnul jsem si, ale hned jsem to chtěl vzít zpátky, když jsem viděl, jak se zatvářila. Jako bych jí právě teď dal další ránu. Přitom se moje ruce ani na chvíli nedostaly ven z mých kapes.
"Vidíš to moc jednostranně," vymlouvala se. "Tohle je jen jedna jeho stránka… Já nevím, co se změnilo. Nikdy dřív bych neřekla, že je schopný mě uhodit, a když to přišlo… Nevěřila jsem tomu, že to udělal. Každý má blbý den, jsou chvíle, kdy potřebuje člověk vypustit páru. Namlouvala jsem si, že jsem byla jen ve špatnou chvíli na špatném místě. Nebylo to těžké, protože jakmile si uvědomil, co udělal, choval se zase mile," pokrčila rameny, jako by jí pořád dělalo problém to pochopit.
Jasně jsem to viděl. Ona byla mladá holka plná snů, nadějí o princi na bílým koni, kterej jí snese modrý z nebe. On tak vypadal. Byla svatba. Konec pohádky. Realita je vždycky jiná než očekávání. O tom jsem něco věděl.
"Jako bys popisovala někoho úplně jinýho," zamručel jsem. Nelíbilo se mi, jak o něm mluvila. Jako by byl někdo, komu je za něco dlužná. Možná tak za moncla. Toho zvládnul přepychovýho. Všechna čest.
"Já to tak nevidím," zamračila se. "Bez něj bych nebyla tam, kde jsem."
"Na dně?"
"Povzbudivé, Cullene," protočila oči. "Vím, že mě nemůžeš pochopit. Nejde to. I když bych byla ráda, aby to šlo. Bylo by to pak mnohem jednodušší."
"Co by bylo jednodušší?"
"Všechno," povzdechla si. "Nechceš si už sednout?" vzhlédla ke mně a unaveně zamrkala. Nesledoval jsem čas, takže jsem neměl ponětí, kolik je hodin.
"To je dobrý," ošil jsem se. "Radši zůstanu tam, kde jsem."
"Proč?" zajímala se zvědavě. Div jsem se neplácnul do čela. Proč asi? To tak rychle zapomněla na svůj nedávnej výstup, kdy mě sama bez cavyků sváděla? Vybalila to na mě a totálně mě tím rozsekala.
"Bojím se toho, co by se mohlo stát," přiznal jsem, i když to nebylo zrovna dvakrát příjemný. Nebyl jsem ten typ, co by kdekomu vykládal to, co mu momentálně problesklo hlavou. Dusil jsem to v sobě, dokud nepřišla chvíle a všechno to samo nevyletělo pryč. Kam se na mě hrabal papiňák.
"Bojíš se mě?" zahihňala se. Byl to přesně ten samej zvuk, jako když jsme šli domů. Jen už se jí u toho nepletly nohy, ty měla totiž pořád složený těsně u sebe. Chtěl jsem se natáhnout a přejet po nich prstama. Zjistit, jestli je její kůže vážně tak hladká, jak vypadala. Zasténal jsem. Jedno posazení ještě nikoho nezabilo… Blbý přirovnání, elektrický křesla byly to poslední, na co jsem teď dokázal myslet. I když jsem si připadal, jako bych na jednom právě seděl. A to i ve stoje. Risknul jsem to. Jí jsem se nebál. Spíš toho, co dalšího naprosto nečekanýho udělá. "Já vážně nekoušu, Cullene," mrkla na mě a poposedla si, aby mi jasně ukázala, že chce, abych se k ní přidal. Povzbuzující nádech byl naprosto k hovnu. A o nic líp jsem se necejtil, ani když jsem si dřepnul vedle ní. "Bolelo to?" popíchla mě.
"Ne," vydechnul jsem a zavrtěl se. "Ale to neznamená, že nebude," zamumlal jsem spíš pro sebe.
"Cože?" ozvala se hned.
"Nic," vymlouval jsem se. "Takže jak to teď je? Bydlíš u Angely?" Opřela si bradu o kolena a váhavě se na mě podívala.
"Jo, nechává mě tam. I když Carmen z toho není moc nadšená. Jsou to pokoje malé i pro dvě, natož pro tři… Ale ani jedna nechce, abych se vrátila domů. Asi jim stačil ten výstup, co Peter ztropil před posluchárnou." Při tý vzpomínce se oklepala. Vlezl do školy?! Tohle už vážně nebylo normální. "Nejhorší na tom je, že nemůžu vůbec nic dělat."
"Nemůžeš?" nechápal jsem.
"Ne, nemůžu," semkla rty k sobě. "Nenechá mě, abych jen tak odešla. Vím příliš mnoho věcí, které se mu nehodí. Chvíli si myslím, že je to za mnou, protože ho nikde nevidím, ale pak mi dojde, že to za mnou nebude nikdy. On tu bude vždycky."
"Nesmíš se na to dívat takhle, Bello," začal jsem. "Žijeme v moderním světě, ten sráč může bejt jakkoliv dobrej právník, ale když tě mlátí… Nikdo nebude stát při něm."
"Zdá se to jednoduché, že?" usmála se a naklonila se ke mně. Ztuhnul jsem, protože jsem nevěděl, co chce udělat, ale když si opřela hlavu o moje rameno, trochu se mi ulevilo. Tohle jsem ještě zvládnul. "Ale není." Pohodlně se opřela a mně ten její pohyb udělal moc dobře. "Stejně jako s tebou." Obočí se mi vyhouplo nahoru. "V jednu chvíli seš milý, v druhou se chováš jako hulvát…"
"Já jsem pořád milej," uchechtnul jsem se. Vážně to takhle řešila? Proč? Ten tejden, co jsme se neviděli, o mně musela přemejšlet víc, než přiznala. Jinak jsem si to nedokázal vysvětlit. Nesouhlasně mlaskla, z toho gesta se mi chtělo smát. "No dobře, mám svý špatný chvilky."
"Je dobře, že to přiznáš," povzdechla si. "Přiznání je první krok k úspěchu, věděl jsi to?"
"Ne, to jsem nevěděl." I když to znělo logicky. "Něco o tom víš?" nadhodil jsem neurčitě.
"Teď už jo…" šeptla a zívla. Musela bejt strašně unavená. Nebyla zvyklá pít a moc toho zatím nenaspala. Potřeboval jsem, aby byla ráno čilá. Chtěl jsem jí trochu zvednout náladu. Alice určitě nebude mít nic proti. Možná by se přidal i Emm s Rose. Z tý nový myšlenky jsem byl sám překvapenej. Nikdy dřív jsem takhle neuvažoval - bral jsem je jako samostatný jednotky, ne jako celek. Ale Rosalie mě dneska překvapila, třeba začala pojídat nějaký prášky na hlavu. Kdoví.
"Pojď si lehnout," řekl jsem odhodlaně. Protáhla se a natlačila se bokem těsně ke mně. V podstatě na mně ležela.
"Líbí se mi tady." Zavřel jsem oči. Co jsem na to měl říct? Že se mi to taky kurva líbí, ale z úplně jinýho důvodu, než jí? Ne, slíbil jsem si, že už nic dalšího neposeru. A tímhle bych to jednoznačně porušil. Radši jsem zatnul zuby a v hlavě si představil naprosto antisexuální obraz kuchyňský židle. To mohlo na chvíli pomoct.
"Dobrou, Bello…"

______________________________________________

Zdravím všechny, co si novou kapitolu přečetli! :) Tahle se mi psala obzvlášť těžko, takže doufám, že jsem to moc nepo... kazila. Docela by mě zajímalo, kolik lidí tady My Way vůbec čte. Proto bych byla ráda, kdybyste si udělali půl minuty času a zanechali mi nějaký komentář. Nevěřili byste, jak moc při psaní pomáhají. Samozřejmě jsem ráda, když někdo něco napíše, ale věřte, že komentáře stylem "skvělý, rychle další!" mi toho o kvalitě přidané kapitoly moc neřeknou ;) Předem díky za odezvu. Ájjinka :)
______________________________________________
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sandra Sandra | 26. února 2012 v 12:39 | Reagovat

Ahoj Ájí, ty komentáře typu ''rychle další'' píšu taky, a je to hlavně proto ptž je to jediný, co stíhám napsat :D Tvoje kapitoly jsou k neuvěření!Měla by ses stát spisovatelkou! Děsně se mi líbí, jak vždycky vystihneš situaci a Edwardovi seky jsou k nezaplacení :-D Fakt první příběh napsaný od amatérky, který mě pobavil! Jen se děsně bojím toho, že přestaneš psát, protože bych ráda věděla jak tohle skončí :D je to fakt úžasný a já tyhle kapitoly od tebe MILUJU! PROSÍM NEPŘESTÁVEJ, dokonči to a přeju ti hodně úspěchů..P.S: možná bys měla studovat písemnictví, nebo něco takovýho :D

2 Kiresha Kiresha | 26. února 2012 v 12:42 | Reagovat

Souhlasím se Sandrou :D...hele to je fakt mazec ty tvoje povídky :D já se fakt takhle u žádný nikdy nezasmála, ale tohle je prostě bomba :-D hlavně jsem taková, že mě nebaví číst povídky, kde je příliš mnoho sprostých slov, ale tady se to prostě tak hodí, že jsem to začala milovat (a doufám, že mě to nepohorší) :-D  :-D Každopádně se přidávám a prosím, abys to dokončila :D Jsem taky jedna z těch, která píše ty rychlý komenty ,,SKVĚLÝ, DALŠÍ,,...:D a proto ti řikám: ÁJINKO, HONEM RYCHLE DALŠÍ DÍÍÍÍÍÍL 8-) :-D je to skvělý!

3 Sandy Sandy | 26. února 2012 v 13:07 | Reagovat

Páni skvělé.. dneska na tuto povídku narazila a přečetla jsem ji naráz.. skvěle píšeš. Umíš zaujmout a donutit čtenáře, aby četli dál :-D

4 Paulina Paulina | 26. února 2012 v 13:09 | Reagovat

Neměla ses čeho bát, napsala jsi to opět skvěle! :-) čtu každý díl, jen tak dál..píšeš bravurně! :)))

5 garrien garrien | 26. února 2012 v 14:22 | Reagovat

ach som nadšená! Bolo to skvelé, nie nepo...toto si to! :D Oberáš ma o dych, proste len hltám slová... Som celkom nedočkavá, kedy bude pokračovanie... :) Ach vari nie za dlho :D

6 Marta Marta | 26. února 2012 v 14:34 | Reagovat

Miluju tuhle povídku,máš vážně úžasný styl psaní, hltám každé slovo a strašně mě to baví. Ještě nikdy mě čtení takhle nebavilo, jsi vážně skvělá a doufám, že už brzy bude další díl. Nemůžu se totiž dočkat, prostě je to úžasný :-D

7 Quic Quic | 26. února 2012 v 15:02 | Reagovat

Pořád jsem tu, pořád tu čtu a pořád mě skvěle bavíš..miluju tvoje povídky, všechny stojí za přečtení..a když vidím, že je další kapitola čehokoli od tebe, culím se, jak idiot :-D takže jen tak dál :D

8 007 007 | 26. února 2012 v 15:23 | Reagovat

jen tak dál... :-)

9 Nora Nora | 26. února 2012 v 15:51 | Reagovat

Taky se přidávám k věčným chválám :-) Máš vážně opravdu zajimavý styl psaní a tvoje povídky mě strašně baví, a jelikož tu už bylo všechno napsáno, nebudu se opakovat. Snad jen dodám, abys nepřestala psát tuhle úžasnou story. Těším se, jak to dopadne! :-P

10 Fionka35 Fionka35 | 26. února 2012 v 15:55 | Reagovat

Ájjinko, koukej psát další, nejúžasnější, nejvtipnější, nejlepší atakdále povídky! :-D  :-D Nenacházim slov na tvoje psání :D jsi fakt nápaditá a závidím ti, jak dokážeš úžasně psát :-D nemůžu se dočkat dalšího dílu My Way!

11 Tina Tina | 26. února 2012 v 15:57 | Reagovat

Tento blog sleduji už víc jak 5 měsíců a jsem z něj nadšená. Mám ráda My Way a taky další povídky, ale tahle je úžasná a vždycky se těším na další kapitolu. Jde ti to moc dobře...máš fakt nadání ;-)  :-) .

12 Vér Vér | 26. února 2012 v 16:45 | Reagovat

já rozhodně čtu každou kapitolu!:)
a neodpustím si to takže? rychle další!:)

13 Diana Diana | 26. února 2012 v 18:10 | Reagovat

Souhlasím se všema holkama! Čtu každou kapitolku a přečtu si všechny, který k tomuto příběhu napíšeš! :-) máš fakt fantazii a neni kapitola u který bych se nezasmála :-D takže honem další díl :D

14 Sally Sally | 26. února 2012 v 18:11 | Reagovat

Tahle kapitola se ti povedla skvěle! :D nejvíc mě štve, že to vždycky skončí tak napínavě a pak se nemůžu dočkat dalšího dílu :D :D píšeš náramně a Edward v tvym podání je fakt nejlepší :-D

15 Olivie Olivie | 26. února 2012 v 18:14 | Reagovat

Holka, jestli ty nedopíšeš tehle příběh, tak se jdu zahrabat! :-D Budu se opakovat, ale ten příběh je nejlepší, který jsem kdy na netu četla. Takže jen tak dál :-P

16 La Bella La Bella | 26. února 2012 v 18:16 | Reagovat

ÚŽAS, ÚŽAS a zase jenom ÚŽAS :-D Dokonči to, čím jsi nás všechny ohromila..vážně ti to jde 8-)

17 Candice Candice | 26. února 2012 v 18:22 | Reagovat

Nechci tě naštvat, ale RYCHLE DALŠÍÍÍÍ :-D Ani nevíš, jakou jsem měla radost, když jsem uviděla MY WAY - 24. kapitola, takže Ájí nás nenech dlouho čekat :-D těšíme se na dalšíí díly :-P

18 Ennis Ennis | 26. února 2012 v 18:54 | Reagovat

Víš, komentáře " Skvěle!! Rychle další!!!" to všechno skvěle vystihujou.

19 Dorotty Dorotty | 26. února 2012 v 19:13 | Reagovat

Nikdy dřív jsem se do takové povídky ''nezažrala''. A tahle je pro mě příjemným odregovaním a hlavně se u toho zasměju, protože je to napsaný přímo bez žádných okecávaček okolo :-D ten jeho slovník tomu dodá fakt šťávu a souhlasim s Ennis - neměla by ses na nás zlobit za ty krátké komenty. Ty slova to fakt vystihujou, a když si člověk přečte tu kapitolu, tak hned touží číst dál, jenže další díl ještě neni na světě, takže se na nic jinýho nezmohneme než na:,, skvělý, rychle další díl.'' :D:D:D:D

20 Mony Mony | 26. února 2012 v 19:16 | Reagovat

Edward mi v tomhle příběhu připomíná Taylora z Remember Me :D a možná, že tohle je ještě lepší :D Píše fakt neuvěřitelně, těším se na další díly My Way 8-)

21 piky piky | 26. února 2012 v 19:16 | Reagovat

ňuf ňuf, Ajji. Já tadz čtu takz - ale chybí mi tady smajlík ˙lol :-D Ať od něj odejde, Ať od něj odejde - to bude moje nová mantra ;-) Jo, a RYCHLE DALŠÍ :-D

22 Bibby Bibby | 26. února 2012 v 19:20 | Reagovat

Povídka, která mě poprvý oslovila :D Btw. Myslíš, že bude další díl ještě dnes??? :D

23 Bára Bára | 26. února 2012 v 19:41 | Reagovat

Já žádný připomínky ke kvalitě nemám. Takže k tomu nic psát nemůžu. Budu se dál držet svého "Rychle další", je to super... ;-)

24 Kollina Kollina | 26. února 2012 v 21:17 | Reagovat

Jop! Jen tak dál. Mazec tyhle povídky 8-)

25 Heidi Heidi | 26. února 2012 v 22:14 | Reagovat

Tvoje psaní je prostě suprový a doufám, že nás brzy potěšíš 25. kapitolou :D věřím, že se ti tahle poslední psala nesnadno, ale přesto jsi opět zabodovala :-) :-D

26 Tinka Tinka | 26. února 2012 v 22:15 | Reagovat

skvělý, vtipný psaní..holky nademnou už vše napsaly za mě..takže...PALEC NAHORU! ;)

27 Hanka Hanka | 27. února 2012 v 0:05 | Reagovat

Přidávám se k zástupům a musím taky pět jen chválu:))), píšeš bezvadně :-)

28 Giorgia Giorgia | 27. února 2012 v 16:52 | Reagovat

Neměň svůj styl psaní, píšeš skvěle a originálně :))

29 Honey Honey | 27. února 2012 v 18:07 | Reagovat

Jo souhlasím se všema..nejde ti vytknout jedinej díl této úžasně story ;)) Nevím jestli bych za půl minuty zvolila správná slova, ale tvoje psaní je fakt bezkonkurenční a doufám, že brzy uvidím další díl :-)

30 Daniela Daniela | 27. února 2012 v 18:12 | Reagovat

Píšeš božsky a určitě se najde ještě spoustu dalších holek, co tvoji práci ocení! :)

31 Ojuše Ojuše | 27. února 2012 v 20:44 | Reagovat

Píšeš zvláštně, fakt vtipně, a proto to dokážeme asi všichni ocenit :-) Jen tak dál!!

32 Cinderella Cinderella | 27. února 2012 v 20:49 | Reagovat

Hm, hm... :-D bezkonkurenční psaní, vtipná forma a ty vulgární slova mi tam absolutně nevadí :D naopak, bez nich by to nemělo ten správnej odvar :-D honem rychle další. Nemůžu se dočkat 8-)

33 Sam75 Sam75 | 27. února 2012 v 20:51 | Reagovat

to ti věřím, že ti to při psaní pomáhá :D a kor když vidimm kolik lidí ti teď napsalo a ani jeden negativní ohlas..Fakt se ti klaním:D ta story je super :D koukej sem hodit další kapitolu, at se zase zasměju :-P

34 Julča Julča | 28. února 2012 v 19:58 | Reagovat

Udělala jsi skvělej kus práce a jestli to dokončíš, tak ještě čeká, ale s tvym stylem psaní je to fakt úžasný ;-) :-D  :-D nemá to chybu ;-)

35 Ajjinka Ajjinka | 28. února 2012 v 21:18 | Reagovat

Páni, děkuju :-) Obzvlášť té milé fanynce, co se tu tak snažila - je to fakt milé :-)  :D
Všem moc děkuju za názory, hrozně mě těší, že MW někoho baví a někomu se líbí :-)
S pokračováním to zatím nijak růžově nevidím, protože už zase najíždím na to hnusný kolo "škola" :-?  :-!  :-D Snad bude brzo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama